Česká cesta

Jakou má cenu firemní setkání zaměstnanců?

Další den v práci. Přečíst emaily, rychle skočit na facebook, odeslat vtipný spam kolegům, znovu zkontrolovat emaily. Co dneska budu dělat? Sakra, toho zas je. No nic, jdu na to. A proč tady vlastně ještě není kolega? Co dneska vlastně dělá? A co vůbec dělá? Přeci nebudu dělat víc, než on, máme stejnou pracovní dobu. Ještě chvíli počkám. Po půl hodině… Telefon. Prosím? A zas ten kolega z Moravy, ani jsem ho neviděl, pořád něco chce, pořád jen něco chce. Musím ho někdy asertivně odmítnout, aby si moc nemyslel. Někdy mám pocit, že dělám jen pro něj. Taky potřebuju zajít do financí za našima „kalkulačkama“. To abych si svůj problém sestavil do tabulky v číslech, jinak se s nimi nedá mluvit. Radši napíšu email. Cože? Plný mailbox? Že nemůžu odesílat. Tak to už je vážně vrchol. Zavolám našemu ajťákovi do Žatce. Nenene, radši napíšu email, mám pocit, že je na mě vždycky protivný. Ale vždyť ten email mi teď vlastně nechodí! Než abych s ním mluvil osobně, radši vyhodím pár starých emailů s velkými přílohami, třeba se to rozběhne. Po hodině… No, vida, tak už jsem zas plnohodnotným členem naší kyber společnosti. Tak jdu něco udělat. Co vlastně spěchá? Do pytle, ten report pro šéfa. Tak šup na to. V jaké podobě že chtěl ten výstup? Telefon, mail, telefon? Mail. Ne, radši zavolám Křížovi z Jihlavy, viděli jsme se na poslední regionální poradě, ten taky měl poslat report. Jak se jen jmenuje jménem? Přeci jsme si byli představeni a tykáme si… No, nějak to raději usmolím sám, vždyť příští mítink se šéfem v Praze je až za 14 dní a případný jeden vytýkací email od něj zvládnu…. Přemýšleli jste, kolik pravidelně odvádí vaše firma za „nekomunikační daň“?

Řada lidí si vytváří své vlastní mikro, někdy kybermikro prostředí. Zvykli si na to. Je ještě normální se vídat, řešit problém z očí do očí nebo alespoň z ucha do ucha? Proč to některým z nás připadá nepřirozené? Globalizace, elektronizace, automatizace, to vše přispívá k tomu, že raději komunikujeme prostřednictvím neosobních kanálů. Ale stroje, které měli efektivitu zvyšovat, ji v současnosti často spíš snižují. A po čase to navíc působí na firemní kulturu destruktivně. Lidé se mohou vnímat jako položky v outlookovém seznamu kontaktů. Přitom nejlepší nápady a řešení, radost ze společného díla, dobrá atmosféra, vznikají během osobních kontaktů lidí.

K vzájemnému bližšímu poznání zaměstnanců větších, ale i menších společností, výborně slouží celofiremní setkání. Nejen setkání oddělení či útvarů, ale celé společnosti nebo alespoň. A nejde jen o to dát lidem dobře najíst a napít nebo je nechat proletět ve vrtulníku, svézt na čtyřkolce. Dejte jim společné zážitky. Zprostředkujte jim situace, ve kterých si budou rovni, ve kterých budou moci před sebou navzájem odhalit své vlastní přednosti a osobní charakterové rysy. Dopřejte jim čas, aby se mohli lépe poznat a věděli, co od sebe navzájem mohou skutečně čekat, pomožte odbourání zbytečných předsudků. Pomožte tomu, aby se více vnímali jako lidé, s různými emoci, vlastnostmi. Zkuste si propočítat, kolik peněz firmu stojí to, že lidé se obávají komunikovat navzájem přímo nebo komunikují s předsudky. Pravidelné organizování firemních akcí zaměřených na vzájemné bližší poznání má velkou cenu, velký smysl. Organizace firemní akce není levná záležitost. Ale jsem přesvědčen, že cena je nižší, než kolik zaplatíte za „nekomunikační daň“. Ozvěte se, můžeme prodiskutovat, jak je to u vás.

Jan Marek, ředitel společnosti Outward Bound – Česká cesta